Historie

Napsal Michal Němeček

Jak to všechno začalo

Mladí lidé jezdí na různé prázdninové pobyty, akce, výlety, čundry či puťáky. Mnohé jsem mohl sám zažít a jsem za to opravdu vděčný! Mezi tím vším mají své jedinečné místo tábory. Jistě, děti mají tábor jako vícedenní akci s množstvím her, bojovek, pohybu a legrace. Ale takhle tábor pro mladé lidi? Také plný bohatého programu, kde by ale mohla být řeč o Bohu? Ne, to není přesné, nejen řeč, ale i možnost společně zažít Boha v akci? A není to žádná nuda, je u toho pořádná muzika… Mít tak k dispozici více kněží, kteří by hned pospíchali někam dál… Potkat více mladých lidí, kteří mají stejné otázky…

Ale jak na to?

Asi první ideu přinesla Katka Lachmanová, když v devadesátých letech dvacátého století přivezla zkušenost německých křesťanů, kteří podnikali jakési tábory pro mladé. Tak se zrodil dnes již legendární camp pro mladé Jump. Po prvním pokusu v Teplé (2001) se usídlil v Kostelním Vydří pod patronací bratří karmelitánů a jde zřejmě o největší akci tohoto druhu u nás (mám k jejich konání velkou úctu). Docela brzy byla kapacita Jumpu plná, jenže úžasná zkušenost tak zůstala mnoha mladým lidem nepřístupná. A to by byla velká škoda. Proto začaly vznikat různé odnože, z nichž pro nás důležitý byl Entercamp, který probíhal na jihu Čech na Ktiši. Z Jumpu a Entercampu jsme načerpali mnoho zkušeností.

Kde a kdo s tím začal?

Bohužel i na Entercampu se ukázalo určité omezení počtu účastníků a jakýsi tehdy nespokojený Pražák Tonda Zajíček zažil to, co mnozí mladí lidé velmi neradi ochutnávají: nepřijetí. I když se organizátoři pokusili věc tenkrát poopravit, v Tondovi vznikla touha vytvořit vlastní tábor. Řeknete: „Jistě, naivní mládí...“ Jenže on potkal Michaela Kocha, který se ocitl v nějak podobné situaci. Nebo si to alespoň myslel (ale to už si vzpomínám jen matně). Vše se odehrálo na setkání CSA v Třešti v roce 2014 při jednom obědě v obrovské jídelně mezi množstvím lidí. A právě tam se k jejich úvahám připojili i kněží, kteří chtěli podobný tábor vymyslet přímo pro pražskou arcidiecézi (tedy nejen pro Pražáky!) Radek Tichý, Vojtěch Smolka, já a asi tam byl i někdo další, ale to už si nevybavuji.

Start přípravy

Vypadalo to dosti bláznivě, ale kupodivu nezůstalo jen u slov a 21. září 2014 se sešla skupina lidí, kteří chtěli zkusit jít výzvě vstříc. Už bych všechny nevyjmenoval, byli tam již zmínění, ale také Lukáš Matys, Pája Petrášková, Anežka Kufová,… V Kobylisích u salesiánů jsme vymýšleli všechno: název, obsah, hudbu, logo a hlavně místo. Nakonec se věci sešly tak, že jsme oslovili P. Karla Moravce, který byl krátkou dobu duchovním správcem v Králíkách, zdali by k této bláznivé akci nebyl ochoten poskytnout místo. A on souhlasil!

Idea

Idea byla docela jednoduchá: Účastníci, tedy pasažéři, budou spát venku ve stanech. Ráno dobrovolná mše svatá, po snídani v kostele lehká ranní modlitba, následně katecheze a pak hlavně spoustu času na diskusi v malých skupinách - kotlích. Odpoledne nějaká alternativa, večer velká modlitba související s přednáškou. A zapomněl bych, večerníček, takové ohlédnutí s nadhledem (kdo ví, už se usmívá…).

Název

Zbýval název. Padalo hodně tipů, ale žádný se nám nelíbil (třeba Way out nebo pouze Way, Gust, sPray, Stream eventuálně „GodStream“, transfer, alive, drive, made in, power, remake, upgrade…). Jeden z diskutujících napsal: „Chtělo by to vystihnout „proud“ Boží milosti, požehnání, proud jako společný směr, něco víc než jen „pohodovou cestu“, spíš cestu, která má vnitřní náboj…“ Nu, a tak padl mezi mnoha jinými i název Runway - startovací plocha, místo, od kterého se dá odlepit a směřovat k nebi. Pak už jen zbývalo k tomu vymyslet celou terminologii…

První Runway camp - rok 2015

Na jaře 2015 mezi mnoha dalšími úkoly se sešel docela velký tým mladých lidí a domluvili se úkoly. Postavili jsme si následující programovou ideu: Vyjít od toho, co máme a kde jsme. Putovat přes to, co je naším problémem a prosit Pána, aby nám v této věci pomohl. Nakonec ale stanout před „tajemstvím prázdného hrobu“, tedy před skutečností, že Bůh má řešení přesahující naše možnosti ale i chápání.

Runway proběhl skutečně v Králíkách v termínu 26. 7. – 1. 8. 2015. Přijelo několik kněží: Jirka Zeman, Angelo Scarano, Vojtěch Smolka, Radek Tichý,… Hned první přednášku měl Angelo Scarano a zapsal se do historie svým: „Mocinky moc.“ V úterý mluvil Radek Tichý o naší zkušenosti. Ve středu manželé Jirsovi soustředili pozornost na vztahy, ve čtvrtek jsem v katechezi mluvil o prázdném hrobu a Máří Magdaléně, v pátek v katechezi probírala „povolání“ Pája Petrášková.

Nezapomenutelné byly večerníčky, kterých se ujal Michael a Tonda a smáli jsme se ještě hodinu po jejich skončení. Jen nevím, zda jim může rozumět kdokoli, kdo to nezažil na místě. Oni totiž vymysleli, že by to mohl být film, jako třeba u televize doma. Jen byl z daného dne a… byl to nářez.

Počet účastníků si už nevybavím, ale myslím, že to bylo necelých čtyřicet.

Heliport

Rozhodli jsme se, že po letní akci je třeba mít nějaké alespoň krátké zastavení. Tak vznikla idea Heliportu - víkendu uprostřed ledna v pražském centru mládeže Nazaret.

Druhý Runway camp - rok 2016

7. - 13. 8. 2016
Druhý rok se zdálo, že vše poběží naprosto hladce. Ale Lukáš Matys nemohl již jet a kapelu převzal Filip Baroš. Druhým překvapením bylo počasí, které vůbec nebylo tak laskavé, jako první rok. A myslím, že ani v týmu jsme neměli vše nastavené ideálně. Zkrátka přeci jen dolehly určité porodní bolesti. Ale pro účastníky to snad nebylo znát a vystartovali jsme i přistáli s pomocí Boží hladce.

V katechezích jsme se opřeli o apoštola Petra a vyrazili s ním. V pondělí jsme slyšeli Ježíšovo: „Pojď a uvidíš“, když Petr zažil zázračný rybolov (Lk 5,1-11). Katecheze se ujal P. Zdenek Wasserbauer. V úterý se Máří Dvořáková pokusila skrze své vlastní zkušenosti vystihnout, co znamená, že Kristus zachraňuje (Mt 14,22-33). Středa byla věnována našemu selhání a cestě z něho ven (Lk 22,54-62), což zkusila vystihnout sestra Andrea Hýblová. Čtvrtek se neobešel bez vzkříšení (Jan 20,19-23), jak dokázal poutavě vystihnout P. Angelo Scarano. Pátek pak P. Radek Tichý mluvil o Ježíši, který dává svého Ducha (Sk 2,14-15.32-36).

Počet si opět nepamatuji, ale bylo to již skoro padesát!

Třetí Runway camp - rok 2017

30. 7. - 5. 8. 2017
Stále nás vítá poutní místo Králíky díky obětavému vedení tohoto krásného kláštera. Počasí báječné a skvělí lidé.

Téma tohoto roku mělo být více starozákonní, tedy chtěli jsme doprovázet velké postavy Starého zákona a podívat se na jejich zkušenost s Bohem. Nevím, zda nevznikla nějaká tradice, ale i tentokrát začínal v pondělí P. Zdenek Wasserbauer, ovšem s tématem Zavolání od Boha. Jana Ungerová se v úterý pokusila “Vyjít z otrocké jistoty do svobodné nejistoty“ skrze Ex 15-19. Radek Tichý ve středu tvrdil, že “Před Bohem musíme stát v pravdě.“ Čtvrtek Pája Petrášková propojila s prorokem Ezechielem a vstoupila s námi do údolí mrtvých kostí podle Ez 37, 1-14 (ale dobře to dopadlo). A v pátek jsme se odvážili dát slovo Tomáši Sixtovi, který skvěle vyzval přítomné, aby se nechali Bohem povzbudit k lásce k druhým.

Jestli jsem to nespočítal špatně, tak pasažérů, tedy účastníků bylo 63 a tým včetně skvělé kuchyně měl 46 lidí! A to už byl pořádný hukot!

Čtvrtý Runway camp - rok 2018

Teprve bude...