Runway Camp

Cestou vlakem na Runwaycamp 2017 jsem byl docela nervozní, ale zároveň plný očekávání. Asi tak v půli cesty jsem se zeptal kamaráda (který už měl s Runway hodně kladných zkušeností z loňského roku) jak to probíhá a jak to bude s programem.

On mi začal stručně popisovat "dobrovolná“ ranní mše, modlitba, snídaně, ...a večer budou tak 2-3 hodinky chvály". V tu chvíli jsem strnul zděšením a pro sebe jsem si řekl "no? To jsem zvědavej jak to tam přežiju."

Po příjezdu šlo všechno tak nějak podle plánu, ale já se furt nemohl zbavit vědomí, že před sebou mám ještě ty úmorný chvály. A je to tady. Čas nadešel a všichni se pomalu začali scházet v kostele. Usedl jsem do lavice a čekal co se bude dít. Hudba. Kapela začala hrát. Já se zaposlouchal a začal zpívat s ostatními a modlit se. A už to se mnou jelo, ani jsem se nestáčel ohlížet. Modlil jsem se, chválil jsem Boha a chtělo se mi brečet. V ten večer jsem opravdu poprvé cítil Ježíše hned vedle sebe. Věděl jsem že tam je, byl jsem si tím jistý. Ten pocit se nedá ani popsat. Bylo to něco úžasnýho.